aktivita ve spánkovém režimu (návrat do prázdnin)
----Spřáteluju TU----
Chceš udělat video (amv)? ZDE
Něco nefunguje?? ZDE
Nějaké nové anime na přání? ZDE
Chybí ti tu něco? ZDE
:'(....Ty jsi jediný problém (zpracovává se)
Quote of the week: "Tears are words the heart can't say."
"Simple but effective"

Unboxing #6 | Esej o reprodrozdech

20. února 2015 v 20:15 | Mary-berry |  Unboxing
Dneska ráno trefil mamku šlak z mého přiznání, že se do školy připravuju, jen když hrozí test, a i to není vždy pravidlem. Pro studenty (vysoké školy a další výjimky nepočítaje) zcela běžná věc, z které se však u nás vykluboval vážný rozhovor matky s dcerou, přičemž na konci zazněl můj slib, že se začnu pravidelně učit do každého předmětu. No, nepřijde vám to vtipné? Mně ne, ale i tak mě mamčino prohlášení dokázalo pobavit. To opravdu věřila v něco tak absurdního? Doufám, že ani jednou buňkou mozku neuvažujete o tom, že bych byla schopna sedět jen nad vzdělávací literaturou namísto příjemné brakové četby, stačí, že něco takového na chvíli napadlo mě samotnou. Proč sdílím formou veřejně přístupného textu nezajímavý osobní okamžik svého života? Nevítaná zkušenost ze včerejšího dne mě naučila, že na každou otázku, která zazní v němčině, lze odpověď: Ich habe eine drei bekommen. Ozkoušeno vlastní osobou ve 3. vyučovací hodině. Nechtějte pochopit. Trojky mě budou strašit snad i ve snu. Jo, vychází mi krásná čistá troječka z dějepisu. Asi by to tak nebolelo, kdybych neměla minulé pololetí z dějepisu samé. Jedničky samozřejmě. Předpokládám, že jste ještě neměli tu čest se seznámit s mou stresovou částí, která se drží nevyslovené zásady vlastního otce: První místo náleží škole, jako další v pořadí je zdraví a až na konci stojí láska. I když s touto zásadou nesouhlasím a priority mi přijdou přeházené, tak se snažím podle ní zařizovat. Ale pokračováním bych otevřela dveře místnosti, kam nahlížím jen já a které raději nechávám pro cizí duše zavřené, takže se v dalším odstavci už přesunu k výhře staré tři měsíce.

Články přidávám bez jakéhokoliv režimu či časového plánu. Projekt s Inspire jsem dokonce pozastavila. Je dost možné, že se k němu vůbec nevrátím. Připomínat další díry v neexistujícím řádu však nebudu.
Od Hostu jsem zatím nic nečetla a díky Míši známé z blogu Kouzelná klubovna jednu knížku z tohoto nakladatelství konečně vlastním. V balíčku jsem mimo jiné našla dopis, který mě přehnaně potěšil, a trojici fragmentových záložek. Radost neznala mezí, když jsem během tohoto týdne obdržela obálku s identickými reprodrozdy. Toho druhého dám sestře, až uznám za vhodné, což v blízké době jen tak nebude. Je to trochu (dost) nefér, ale utěšuju se tím, že netušíc ho má ve svém pokoji a kdykoliv na něj může narazit. Já jsem přeci taky hledala svým způsobem reprodrozdy. Ona může být ráda, že hledá jen jednoho. V mém blábolení se lehce zorientují ti, kteří se zúčastnili skvělého projektu s HG na Míšiném blogu, kde jsem všechny skvosty na fotkách splněním úkolů vyhrála.


Už bych se svou neschopností vydržet u jedné činnosti min. 2 hodiny v kuse měla něco udělat. Možná si říkáte, co teda dělám, když koukám na nějaký film, jehož délka přesahuje tento limit? Asi při ničem zvláštním byste mě nenachytali, prostě se nudím. A co následuje po tom, když člověka jako já něco nebaví? Hlavou se mu honí milion nepodstatných myšlenek, až se zíváním ukolébá ke spánku. Celkem se to dalo čekat, ale snažím se zdokonalit ve psaní, a to tím, že budu psát o blbostech v naději, že z toho časem vznikne něco přijatelného, i když pointa někam utekla. Navíc třídní (češtinář) vyslovil lákavou nabídku: "Vyhrajte v jedné z literárních soutěží na nástěnce a získáte ve 2. pololetí jedničku bez ohledu na to, jaké známky jste doposud dostaly." Nějak tak to řekl. Uvidíme, jestli se zapojím. Témata totiž ani trochu nezní špatně.

Přes prázdniny se chystám naučit nazpaměť z povinnosti Máj, vypracovat další esej do němčiny a z větší části se učit. Jak se ale znám, poslední neděle to jistí. Co se blogu týče, tak v následujících dnech zveřejním nedopsanou recenzi na Dveře do prázdnoty a názor na rozečtené Svůdné zúčtování, které bledne v porovnání s Cress. Než jsem tě poznala je mou další knihou, do které jsem se pustila, aniž by byla jediná, kterou zrovna projíždím očima. Asi začínám měknout, protože se nenacházím ani ve čtvrtině příběhu Lou a Willa a už se mi chce brečet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristie Kristie | E-mail | Web | 23. února 2015 v 9:47 | Reagovat

Já se přiznám, že se do školy běžně učím jen v případě, že hrozí nějaký test nebo zkoušení. :D Než jsem přešla na gympl, byla jsem zvyklá neučit se vůbec, takžé. :D A pochybuji, že se někdo z mého okolí učí nějak průběžně, ono se to většinou ani moc nedá, když toho má člověk v jednotlivých předmětech tolik. :-) Takže jsem v tomhle na tvé straně. :D
Ten reprodrozd je krásný! :-) Já ho mám doma jako brož (dalo by se říct), tohle je nějaký náramek nebo tak něco? :-) Ovšem fakt to vypadá skvěle!
S učením Máje nazpaměť ti držím palce. Já se musela naučit jen prvních pár veršů a bohatě mi to stačilo. :-D

2 *Mary-berry* <33 *Mary-berry* <33 | Web | 23. února 2015 v 21:42 | Reagovat

[1]: Věř mi, že dá. Někdo takový sedí ve škole přede mnou a svou pilností mi občas pije krev. Ale při testech přijde vhod. :D
Upřímně jsem stále nepřišla na to, k jakému účelu ti reprodrozdi vlastně slouží. Takže si mysli, co chceš, a já ti dám za pravdu. :D
Samozřejmě ten Máj se neučím celý! :D Měla jsem za to, že básně mi do hlavy lezou rychle, ale jak se zdá, od základky mi odumřelo poměrně dost mozkových buněk. Začínám si říkat, že s přibývajícím věkem bohužel ztrácím na úspěšnosti a dovednostech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama