aktivita ve spánkovém režimu (návrat do prázdnin)
----Spřáteluju TU----
Chceš udělat video (amv)? ZDE
Něco nefunguje?? ZDE
Nějaké nové anime na přání? ZDE
Chybí ti tu něco? ZDE
:'(....Ty jsi jediný problém (zpracovává se)
Quote of the week: "Tears are words the heart can't say."
"Simple but effective"

Téma týdne

I've never been able to make only ONE choice.

28. ledna 2015 v 17:08 | Mary-berry
"Vyber si." Znamená to snad, že si smím protentokrát zvolit jakékoliv téma na Téma týdne a neobjeví se hejty, že nesplňuju zadání? V podstatě asi ano, že. Když se rozhodnu to tak interpretovat.

Hrůza, asi nikdy nevyrostu - myšleno jak výškově (někteří holt do vínku nedostali vzezření žirafy), tak i svým "stylem" psaní. Tři slova: ŠTVE-MĚ-TO. Snažím se zdokonalovat ve své stylistice (jak jste snad postřehli, zatím naopak selhávám, než byste zaznamenali pokrok hoden přirovnání k japonské technologii), no, samozřejmě i v té gramatické části mám co dohánět, abych se jednou mohla věnovat překladatelské činnosti, popř. hodně cestovat, přicházet do kontaktu s cizinci... Navíc téměř všichni toužíme dosáhnout určité úrovně dokonalosti, ne? Jeden z hlavních důvodů, proč jsem si blog vůbec zakládala. Blogování jsem přerušila v domnění, že rok pauzy mi přinese nějaký zlom, a že až se vrátím, za každou větou už nebudu nutně vkládat emotikonu a na konci zas dvě tečky, bez kterých prakticky moje články neexistovaly. Jsem si také vědoma skutečnosti, že před lety byly mé příspěvky založeny doslova na každé myšlence, která se mi v tom okamžiku honila hlavou, myšlenky typu: Páni, potkala jsem kluka. Dneska je Valentýn! Operovali mi trojku (zub, jo, aby nedošlo k nedorozumění). Nesnáším sníh, protože kluci mě vždycky povalí do sněhu. Jeden cigán mi na koupáku ukradl sluneční brýle... Nevím jak, ale přidala bych k tomu ještě svůj (pisklavý) hlásek. Kdo rád projíždí ty nejstarší články, slibuju mu, že u mě se rozhodně nasměje, a to vůbec ne lichotivým smíchem. Stydím se za ně a zároveň jsem ráda, tudíž jsem je dosud nesmazala, protože jsou jakýmsi zkřiveným odrazem mého vývoje.
Nikdy jsem nepocítila tu čistou jistotu bez žádných pochybností o svých rozhodnutích. S váhavou duší momentálně stále stojím na rozcestí a dívám se na různé cesty, které představují možnosti, kterých nikdy nevyužiju, protože nejsem schopna se vydat jen po jedné z nich. Těžko bych se rozčtvrtila a po kouscích nakonec šlapala po všech. Co tím chcu říct? Vcelku vzato asi nic světoborného. Jsem příliš hloubavý člověk, abych se spokojila pouze s málem. Přijde mi, že na tomto světě je pro mě vyhrazeno přemálo času. Potřebovala bych věčnost, teprve pak bych nelitovala, že jsem nakonec zahodila jazyky, které mě baví maximálně, kvůli předmětům, které si užívám jen z poloviny. Víte, zajímalo by mě, jak byste postupovali vy, kdyby se vám příčilo maturovat ze ZSV nebo dějepisu, ale zas by to znamenalo stezku, která zahrnuje jazyky, které nade vše milujete. Dali byste tedy přednost něčemu, co vám přináší částečnou radost (chemie, biologie), a tak získali cíl, nebo začali studovat nenáviděný předmět současně s tím nejmilejším? Jen tak na okraj, spíš mi dost ulevíte, když mi poradíte. Napsala jsem to, přestože vím, že v konečném je to moje rozhodnutí a sama bych měla vědět, co je pro mě nejlepší. Nepředpokládám taky, že najdete ideální řešení. Jeden návrh jsem dostala - a to zaměřit se na medicínu a pak pracovat v zahraničí. Sice krásná představa, ale celkem nereálná, co se týče mě a mých schopností.

Závěr, který z toho vyplývá? Vyberte si, jak budete moje dnešní zpracování chápat. Posuďte vlastní hlavou, jestli jste se právě dočetli něco zajímavého nebo aspoň smysluplného. Zamyslete se sami, zdali nechcete obohatit blogosféru svou přítomností, když existence mojí maličkosti je zbytečná a do života kohokoli (i toho svého) ničím nepřispívá.

Útěk před životem

15. ledna 2015 v 21:54 | Mary-berry
Nestihla jsem včas zaznamenat náhlý sled svých myšlenek k minulému tématu týdne, jež neslo název "Útěk před smrtí". Když se to ale vezme kolem a kolem, to, o čem se chci s vámi dneska podělit, souvisí (pokud ne, tak v konečném bude) s hlavní náplní článku a mým vlastním způsobem splňuje obsah Života bez internetu. Nuže, toto téma (bavím se stále o útěku před smrtí, aby bylo jasno) v sobě nosí pro mě nepochopitelný smysl. Nevím, na jakou část se tedy zaměřit. Jestli dumat nad tou absurditou spojení "smrti" s "útěkem", nebo hledat, popř. najít v tom něco, co je za hranicí lidského chápání. Předpokládám, že předčímkoli se dá útect, jen ne před smrtí. Život si můžete vzít tisíci způsoby, odchodem se zas načas vyhnete čemukoli apod. Volím si proto únikovou cestu, v níž nemusím nad tímto pochmurným tématem dlouho dumat.

Nebudu vám tvrdit, že si život bez internetu nedokážu představit, protože já si nepotřebuju vyvolávat obrazy, já jsem to prostě zažila. Taky věřím, že svoje ví většina z vás, která se narodila do světa, v němž nebyl tento celosvětový systém nesoucí název INTERNET rozšířen, třebaže můj případ to tentokrát není. Dva prázdninové měsíce bez připojení pro mě byly jakási zkřivená podoba úlevy. Dávno před tímto obdobím jsem naštěstí sekla s blogem, tudíž jsem si otázkami, jak budu přidávat články, nemusela zatěžovat už tak k prasknutí plnou hlavu starostí. No, možná absence prostředku, u kterého trávím většinu svého času, trvala déle, ale to nepovažuju za podstatné.
Škola, škola, škola... jasněže se musí pokaždé zaplést do mé nitě života. Další příklad problému, který jsem přes 62 dní studentského volna nemusela řešit. Internet pro mě znamená nekončící zdroj hudby, seriálů a komunikace. Jasně, netvrdím, že by se nedal nahradit. Beru na vědomí, že kdykoli zapnu televizi, rádio či zprovozním své hlasivky, zvuku se dočkám a nějaké uspokojení mi to přinese. O pár řádků výše jsem zmínila úlevu, které jsem se dočkala, když jsem se nesměla (důvod proč, si však nechám pro sebe) připojit k síti. Nejenže si má očka odpočinula, dostala jsem také větší prostor zkusit dělat něco smysluplnějšího než dřepět u počítače. Najednou jsem si uvědomila, co jsem zanedbávala - že je třeba pro jednou přijmout pozvání od přátel, které jsem dosud pravidelně odmítala, protože převládla lenost zvednout svůj zadek. Dále nechat se zatáhnout do karetní hry s mamkou a sestrou mi zvládne vykouzlit upřímný smích, i to, že nejsem závislá na internetu a dokážu se přesto bavit - dokonce nepřetržitě a víc, mě nepřesvědčilo, že se bez internetu obejdu. Bych málem zapomněla na nákupy v e-shopech, o které bych se ochudila.
Abych všechno ucelila a propojila útěk před smrtí s životem bez internetu, tak na závěr vám řeknu asi toto: Skrze život, který jste si např. na různých sociálních sítí vybudovali, utíkáte bůhvíkam, ale od začátku až do konce se tím rychleji řítíte vstříc smrti. (Ne že bych chápala, co jsem právě napsala za větu. :D)

Samochat

21. prosince 2014 v 9:23 | Mary-berry
"Trpíš samomluvou?" Otázka, která nás, tedy nejmenovitě některé vybrané jedince, doprovázala hodinami českého jazyka na základní škole. Příčina? Dávno zapomenutá. O pár let vyšší a o kila bohatší jsem si uvědomila, že víc než-li samomluvou trpím potřebou vkládat své myšlenky na papír. Lépe řečeno, někdy se dostávám do bodu, kdy mi nestačí převalovat slova v hlavě, ale sdílím je se svou kamarádkou, i když ta už dávno odletěla za klidem, který nám spánek poskytuje. Do tohoto trapného stavu, v němž píši "vybitému mobilu" (= nikdo mi neodpovídá ani žádnou odpověď neočekávám) se dostávám chvíli před usnutím. To je totiž doba, kdy přemítám o věcech, které jsem neřekla (abych třeba cítila převahu, někoho uzemnila apod.), protože mě jednoduše napadly příliš pozdě. Nic víc, nic míň. V hlavě se mi také dost často honí myšlenky o krocích, které jsem nenašla tu odvahu je udělat či neměla nikdy učinit, a někdy se zatoulám až na samý okraj své mysli, kde mě obklopují temné myšlenky, které nechám zamčené, dokud budu schopna se poskládat dohromady poté, co se svou vinou roztřískám.
A pak...
...usnu.


Slovo za slovem, abych vytvořila tento článek (zdá se to jen mě, nebo zní lehce depresivně s náznakem sebevraždy? :D), jsem skládala late at night, v čase, kdy se doslova rozpadám, aspoň co se týče mých myšlenkových uzlin, které místo toho, aby se rozmotaly a uložily se ke spánku, vytvářejí něco, co ani nazvat neumím.

Lidé, kteří mění maličkosti ve veličkosti

5. prosince 2014 v 23:00 | Mary-berry
Dneska mě po dlouhé době přepadl pocit, že moje exitence na světě je zbytečná, ostatně jako všechno, co je s mojí maličkostí spojené. Trochu depresivní slova i na mě, ale takhle znějí střípky toho zanedbatelného nekonečna v mé hlavě, které se občas proderou i na povrch. Mějte se mnou trpělivost. Jak jste si někteří všimli, chvíli mi trvá, než se dohrabu k tomu, abych napsala to, co se ode mě očekává, a to jest splnění zadání. Asi to nezvládnu, aniž bych zněla jako naprostý šílenec, vážná témata mi nikdy nejdou zpracovat tak, aby... Ptáte se, co? Sama nevím.

V životě nastávají okamžiky, kdy cítíte, že zvládnete jako třeba Míša (moje sousedka pro letošní školní rok), kterou jsem vyzpovídala:
  1. Dívat se celý den na anime.
  2. Sledovat celý den 2D kluky.
  3. Jíst celý den nezdravé, ale dobré věci.
  4. Celý den odpočívat a přemýšlet o existenci světa.
  5. Jít na party, kde je hodně jídla. (Všimli jste si absenci slovního spojení "celý den"? :D)
  6. Být sama doma a zpívat si písničky přes celý byt.
  7. Mít na večeři pizzu.
  8. Dostat nečekaný, ale nádherný dárek.
  9. Uvidět pejska nebo kočičku, kteří jsou přítulní.
  10. Udělat něco s pocitem, že se ti to vážně povedlo.
  11. Podívat se do zrcadla a pochválit si na sobě nějakou maličkost (se mi moc nestává, ale bylo by to hezké :D).
11 odpovědí, kterých se mi dostalo, když jsem jí položila otázku neotázku "maličkosti, které dělají lidi šťastnými". Proč sem vůbec tahám myšlenky, názory pro vás cizí holky? No, možná proto, že tyto, na první pohled neviditelné činy, že vám někdo, koho znáte krátce, ale stejně ho považujete za přítele, možná dokonce i on vás, je ochoten trpět vaše (moje) neustálé nápady, nemožné požadavky, je samo o sobě něco, čeho si necením tak, jak bych správně měla.

Nemám zdání, o čem se právě rozepisuju, o tom taky svědčí fakt, že obvykle už spím (život dojíždějícího studenta) a sním o jednorožcích a duze, kteří se v mém snovém prostředí objevují v různých nesmyslných podobách.

"Maličkosti nás dělají šťastnými." - Henry Ward Beecher

and

Happiness is writting a blog post late at night, chatting whole night about the world matter during the night and reading till you fall asleep.

Vidíte? Z maličkosti jsem zvládla poskládat několik za sebou jdoucích vět bez špetky nějakého smyslu.

Mějte se krásně, snad byl tento článek aspoň trochu pozitivním přínosem.

PS: Jen do mě, já vím, co příšerného jsem zplodila. Nutně totiž potřebuju (objektivní?) kritiku. Ale zas to moc nepřehánějte, nejsem si jista s tím, co všechno nepříjemného by se mohlo potom stát.

1 word, 3 letters...it's time to say BYE with "LOVE"

25. ledna 2014 v 20:50 | *Mary-chan*
Na uvod se omlouvam, ze pisu bez diakritiky, ale kdyz ja obcas mam tak obrovske nutkani ihned ukojit svuj hlad, ze nevedomky snim nektera pismena klavesnice, ktera jsou v danou chvili nejbliz, no a pak se po chvili divim, kam se podely...Holt nekdo to schytat musel.
Ehmm.."laska"...to se ani neda popsat. Clovek musi tech pet pismen zacinajicich na "L" osobne prozit, aby pochopil, ze hodnoty jsou ruzne, a na to, abych dokozala sesmolit rozumnou vetu, mi nestaci ani cela abeceda. Kde zacit, nez ze laska je to, co si vetsina mysli, ze je, kdyz se citi stastne. Co tim basnik asi myslel, kdyz tvrdil, ze laska je jedina vec na tomto pochybnem svete, ktera zakryva nasi bolest a dava nam znovu nadeji na lepsi? Jednoduse laska je sakra velke slovo jen pro 5 pismen a tento clanek. Nevim, co ode me cekate, ja sama nevim z jakeho konce to vzit, takze se nedivte, ze budu mluvit z cesty. Moc siroky pojem na jednu holku, co ma problemů, ze by mohla rozdavat, a laska patri mezi ty problemy, i kdyz zrovna uz ne moc aktualni.
Jak to tak vypada, ze me uz nic nevypadne....Lasky je vsude sice plno (mezi rodinou, klukem a holkou...), ale nikdy dost. A nejaka laska na prvni pohled? Na tu prekvapive neverim. Mozna zalibeni na prvni pohled, ale ze by se z toho vyklubala hned laska a dokonce az za hrob? Ruzove brejlicky jsem jiz davno sundala, tak se nedivte memu postoji, jakkoliv jste si ma slova prebrali. Zazraky se nedeji a dobro vitezi jen v pohadkach, cetla jsem kdesi. Nejhorsi je zit v nejistote, kde bohuzel zijeme, a jisti si muzeme byt leda svou smrti. Tot ode me vse k tomuto tematu.
Kvůli jistym osobam jsem to musela zmenit, aby to samozrejme sedelo!

Vzkaz pro pravidelne navstevniky:
Abych nezapomnela. Nechavam blog napospas svemu osudu. Treba sem nekdy zaskocim, ale pravdepodobnejsi je, ze kdyz uz neco napisu, tak to bude na novem blogu, jehoz adresu jeste na tomto blogu zverejnim, nekdy....Jak vydite, od puvodni naplne anime jsem presla na vylevani sveho srdicka a castecne ke knizkam a jejich prekladum. Takze nema cenu mit adresu anime-love-13, kdyz to s tim nema nic spolecneho, že.

S pozdravem, Vase Tajne prani ;)

Přišel jsem...viděl jsem...odcházím...

2. ledna 2014 v 20:12 | Mary-berry

aneb můj poslední článek... za tento den :P

Původně to opravdu měl být poslední článek, ale nakonec je to poslední článek do té doby, než dostanu "inspiraci", což je téma tohoto týdne, a poprvé k tomu něco napíšu.
Na úvod pro ty, nechci říct blbé, takže volím "těžce chápající" individua, čili pro všechny (sebe nepočítaje, jelikož já do klubu "všichni" nepatřím a ani o to nestojím): Pokud si myslíte, že vám začnu vysvětlovat, co "inspirace" vlastně znamená, tak se šíleně pletete. Na to vám dávám odkaz na wikipedii, která si vyhradila místo pro ono slovo, jež je tématem tohoto týdne. Nelíbí? Můžete si - . Vy víte co... najít jinou osobu, kvůli tomuto mě rodiče fakt nepočali.
Už nebudu chodit kolem horké kaše, blábolů bylo dost (ale když já si to nemůžu odpustit :D), tudíž k jádru věci.
Když slyším slovo "inspirace", vybavím si např. sebe a své lži. Zdá se to nejspíš matoucí, ono to taky že je, ale v podstatě jde o to, že každá lež mě (a je tu to slovo) "inspiruje" v pokračování a já musím vymyslet další (novou) lež, aby se ta předchozí neproflákla. Tady vidíte jednu konkrétní inspiraci z milionů příkladů inspirací ve světě inspirací, co se týče mě.
(To jsem se teda rozepsala, že...)
Právě mi chybí "inspirace", takže nevím co víc k tomu dodat. Jen to, že v tomto článku se skrývá hlubší význam, co vše vysvětluje, ale který znám pravděpodobně jenom já, tak mi nezbývá než ho napsat. Bude to následující věta, kterou zakončuji svůj dnešní projev a která zní následovně: Jeden z důvodů, proč jsem napsala tento článek, je, že jsem vás chtěla "inspirovat" k napsání vlastního článku na toto téma, protože můj článek je přímo katastrofální. Amen.
 
 

Reklama