aktivita ve spánkovém režimu (návrat do prázdnin)
----Spřáteluju TU----
Chceš udělat video (amv)? ZDE
Něco nefunguje?? ZDE
Nějaké nové anime na přání? ZDE
Chybí ti tu něco? ZDE
:'(....Ty jsi jediný problém (zpracovává se)
Quote of the week: "Tears are words the heart can't say."
"Simple but effective"

Unboxing

Unboxing #10 | Maturitní zvyky

30. dubna 2015 v 23:45 | Mary-berry

Zdravím! A jak jinak, než po dlouhé době. V posledních dnech mi škola dává pořádné kapky jedu a to ani nemusím být v maturitním ročníku. Trochu z cesty, ale všem maturantům upřímně hodně štěstí, nezávidím, ale věřte, závidět budu, až ji uděláte. Následující řádky jsem věnovala svým citovým výlevům, takže vám radím, raději to přeskočte. Jen jsem to potřebovala ze sebe dostat.

Předpokládám, že ve většině středních škol probíhalo poslední zvonění, což je super akce (možná i zábavnější než zvaní na "stužkáč") až na to příliš otravné žebrání. Nemám pro to pochopení, třebaže mě to za chvíli čeká taky. Pár drobných mi nedělá problém obětovat, ale nesnesu, když k tomu někdo použije vcelku drsné domáhající prostředky. Asi se maturantům v tento den nevyhnu, protože jsou schopni pokrýt pomalu doslova každý centimetr čtvereční této planety. Znáte ze svých zkušeností určitě taky. Já jsem jenom z osobních důvodů zrovna hodně přecitlivělá.
Když na vás čekají na cestě do školy, další před nádražím, ve vlaku, před nádražím, před autobusovým nádražím a pronásledují vás až ke škole, kde vybírají ve dveřích hlavních i těmi za nimi vstupné, a vy si pak oddechnete, že jste vyvázli jen trochu zasmrádlí octem + divným parfémem + Okenou (ano, tím čistícím prostředkem), protože doufáte, že jste už prošli přes všechny překážky, ale záhy však po schodech do šatny potkáte další takové a cestou zpátky ty samé, kteří chtějí to samé, ve třídě to za pár minut začne nanovo, přičemž je profesor tak tak vypakuje, vy stále pociťujete tepání v hlavě z nedávného útoku spolužáka na vás (detaily raději vynechám), tak máte chuť jim ty spreje vyrvat z ruky a omlátit je jimi a horší věci. Po roce nás se spolužačkou konečně napadlo vzít si taky něco na ně a vyhrožovat, že pokud nám nedají peníze a pokoj, dočkají se taky osvěžující očisty. Svým skvělým proslovem, kterým jsme zabili dvě vyučovací hodiny, si to fakt nevyžehlili. Stejně mi po nich bude smutno.

Jak jste se zatím měli vy? Já jsem mimo jiné zjistila, že Holanďané dost dobře bez námahy (stačí, když otevřou pusu) umí napodobit kačení zvuk, na vlastní oči spatřila Lazara, absolvovaka se Srby a třídou exkurzi do Vídně, kde jsem si dala suchého Sachra, seděla v dětské autosedačce, a to je tak všechno, na co si vzpomenu, nechcu-li se moc namáhat. Teď jsem si už jen připravila delší proces rozbalování.
Bolestné za bolavé bříško a následující dny, které budou všechno, jen ne příjemné.

Objednávala jsem z Beletrie, pokud vás to zajímá. Rozhodli se vyklidit sklad, takže tam momentálně mají výhodné nabídky, co se týče ceny, které souhrně nazvali jarním úklidem. Stejnou akci najdete i u Mobi, poněvadž obě knihkupectví čerpají ze skladu Ládví.

Unboxing #9 | Dvojitý zázrak od Yoli

5. dubna 2015 v 19:13 | Mary-berry
Tak docela už nesplňuju definici slova smolař, jak jsem si celý život myslela. Důkazem toho jsou hned dvě výhry za seboou z minulého a dnešního týdne, z kterých mám jak jinak než obrovskou radost. Kdo by nebyl rád, že?

Litovali jste někdy přečtené knihy? Nezvládám se přenést přes jednu nejmenovanou knihu a váhám, zda sáhnout po pokračování. Se zvrácenějším čtivem jsem se snad nesetkala a upřímně nechápu, co jiné čtenáře mohlo na tom zaujmout. Že se to dostalo do kin, je věc druhá a pro mě opět nepochopitelná. Děj asi není tím lákadlem, poněvadž je ho tam minimum (= 0). Kdybyste vyjmuli choutky slečny S. a pana G., tak byste těchto přes 600 popsaných stran zredukovali na pouhých 100 a méně. No, co k tomu víc dodat? Sto lidí, sto chutí. Já jsem sice klesla, když jsem dala knize šanci, ale co. Nějak stále doufám, že další díl mi odhalí trochu víc z minulosti pana G a že to bude obsahovat to velké bum.
Tušíte, o jaké knize jsem se celou dobu bavila? Pokud jo, jaký je váš názor na tento bestseller?

Tak, konečně jsem se dopracovala k unboxingu.

Ať žijí bublinky a obyčejné obálky!

Ty Yoli pohlednice jsou ze všech stran a pohledů naprosto dokonalé a já se můžu jen štěstím rozplynout. Ti, co je vlastní, určitě vědí, o čem je řeč. Na nich má malý podíl ségra, aby se neřeklo. Použila jsem totiž její emailovou adresu, třebaže na otázky jsem poctivě odpovídala já s její ještě menší asistencí.
Za Nespavost a záložku s podpisem autorky můžu děkovat Ellen, na jejímž blogu nedávno probíhal prostě úžasný projekt vztažený právě ke knize od J. R. Johanssonové.

Unboxing #8 | Kubulínská nadílka

29. března 2015 v 12:46 | Mary-berry
Rozhodla jsem se dnešní unboxing pojmout trochu jinak než obvykle a přitom stejně jako většina z vás. Na svou obranu, že přidávám další rozbalování, musím říct, že včera jsem se přenesla přes svoji neschopnost a téměř dopsala jednu celou recenzi! Bohužel téměř. Z posledních sil jsem se doplazila do postele, jelikož tak tak jsem nevytuhla na místě. Ráno mě zas přepadl psací blok a já nebyla schopna dát dohromady větu, která by smyslem navazovala na tu předchozí... Já vím, dělám z komára velblouda, ale snad chápete, že u mě je zcela neobvyklé, abych za půl hodiny vytvořila v rámci možností slušný článek. Nikdy nedociluju spokojenosti a text zvládám předělávat dny, než ho zveřejním. Nicméně, momentálně jsem s časem opět na štíru, takže jsem zase na začátku s tím, že všechno musím odložit na později.
Mimochodem, taky vám v noci jdou věci mnohem rychleji a máte pocit, že i lépe? Jen tak bych si chtěla zafilozofovat, zjistit, co způsobuje zvýšenou aktivitu mozku v pozdních hodinách, abych to pak mohla přenést na jakoukoliv denní dobu.

Výprodeje jsou i mou slabostí, kor když přicházejí z Albatrosu...

Abyste měli představu, jak byl balíček objemný a já překvapená, protože tolik knih jsem si přeci neobjednala! No, můj překvapený výraz z fotky asi nevyčtete...

Záhy mi došlo, že velkou část prostoru zaplnily vrstvy nečeho, čeho se obvykle zbavuju.

Malá ochutnávka a dalším snímkem už pojedeme pozpátku...

Prostě nádhera. ♥ Na Delirium se asi těším nejvíce, protože jako jediné jsem ho zatím nečetla. Panika mě moc neoslovila, autorčina prvotina zas ano, takže jsem opravdu zvědavá, co skrývá příběh, v němž je láska nemoc.

Poslední pohled a má slova na závěr, že v blízké době očekávejte menší unboxing. Tento týden mi totiž došla barevná maličkost, z které mám ale obrovskou radost. Zatím neprozradím, sama jsem ji ani neotevřela. Hromadné focení chystám, až dorazí ještě jedna zásilka, jejíž doručení je ve hvězdách.

A co všechno jste si pořídili za poslední měsíc vy?

Unboxing #7 | Tichá hra zla

17. března 2015 v 20:02 | Mary-berry
Následující odstavec je věnován tématu "Jak vzniká recenze", z čehož lze vyvodit, že jsem nečekaně opět selhala. Možná je chyba, že si nedělám průběžné poznámky a recenze ze sebe táhnu z fleku stylem "Co mě (ne doslova) napadne, hned zaznamenám", klidně měsíce od zaklapnutí knihy. Jde to poznat, ponevadž text pak ztrácí na přesnosti. Tak to mám i s kreslením. Žádné náčrty, rozdělení na úseky, prostě dělám spontánní tahy, ani se nesnažím používat gumu, kterou mamka odsuzuje. Jednoduše nepřemýšlím, hýbu prsty a myslím na sto jiných věcí, které ale vůbec nesouvisí s mou činností. Ale zpátky k recenzím. Na druhou stranu v nich "krásně" shrnu to nejdůležitější, vytáhnu ty nejsilnější pocity, místo abych se věnovala podrobnostem, mnohdy zbytečným, např. rozebírala každý krok hlavních hrdinů. Já vím, celkem často neodolám a kritizuju právě to, o čem jsem před chvílí tvrdila, že nedělám. V konečné podobě tak vidíte něco, co nazývám recenzí, jež obsahuje živé obláčky vzpomínek, co přetrvávají měsíce. Napadají mě další mraky postřehů, ale v tomto chaosu bez špetky řádu mi věřte, že dělám dobře, když jsem se rozhodla ve svém projevu dále nepokračovat. Vy však své zkušenosti i názory vyjádřete. Opravdu ráda se seznámím s efektivnějšími způsoby, jak všechno v termínu stíhat.

V blízké době se nehodlám ani do jedné z níže zachycených knih pustit, natožpak se je pokusit zrecenzovat. Navíc se jedná o starší kousky, které jsem si objednala jen tak, abych už nemusela nad nimi déle (trapně) slintat. Nečekám od nich zázraky, což je asi tak všechno, co bych k tomu chtěla dodat. Snad jen: Komentáře jako vždy potěší. :)


Na zkoušku jsem vložila anketu kvůli "vysokému" ohlasu pod předchozím článkem. Doufám, že tento způsob kontaktu se čtenáři bude některým vyhovovat víc a viditelně se zapojí.

Unboxing #6 | Esej o reprodrozdech

20. února 2015 v 20:15 | Mary-berry
Dneska ráno trefil mamku šlak z mého přiznání, že se do školy připravuju, jen když hrozí test, a i to není vždy pravidlem. Pro studenty (vysoké školy a další výjimky nepočítaje) zcela běžná věc, z které se však u nás vykluboval vážný rozhovor matky s dcerou, přičemž na konci zazněl můj slib, že se začnu pravidelně učit do každého předmětu. No, nepřijde vám to vtipné? Mně ne, ale i tak mě mamčino prohlášení dokázalo pobavit. To opravdu věřila v něco tak absurdního? Doufám, že ani jednou buňkou mozku neuvažujete o tom, že bych byla schopna sedět jen nad vzdělávací literaturou namísto příjemné brakové četby, stačí, že něco takového na chvíli napadlo mě samotnou. Proč sdílím formou veřejně přístupného textu nezajímavý osobní okamžik svého života? Nevítaná zkušenost ze včerejšího dne mě naučila, že na každou otázku, která zazní v němčině, lze odpověď: Ich habe eine drei bekommen. Ozkoušeno vlastní osobou ve 3. vyučovací hodině. Nechtějte pochopit. Trojky mě budou strašit snad i ve snu. Jo, vychází mi krásná čistá troječka z dějepisu. Asi by to tak nebolelo, kdybych neměla minulé pololetí z dějepisu samé. Jedničky samozřejmě. Předpokládám, že jste ještě neměli tu čest se seznámit s mou stresovou částí, která se drží nevyslovené zásady vlastního otce: První místo náleží škole, jako další v pořadí je zdraví a až na konci stojí láska. I když s touto zásadou nesouhlasím a priority mi přijdou přeházené, tak se snažím podle ní zařizovat. Ale pokračováním bych otevřela dveře místnosti, kam nahlížím jen já a které raději nechávám pro cizí duše zavřené, takže se v dalším odstavci už přesunu k výhře staré tři měsíce.

Články přidávám bez jakéhokoliv režimu či časového plánu. Projekt s Inspire jsem dokonce pozastavila. Je dost možné, že se k němu vůbec nevrátím. Připomínat další díry v neexistujícím řádu však nebudu.
Od Hostu jsem zatím nic nečetla a díky Míši známé z blogu Kouzelná klubovna jednu knížku z tohoto nakladatelství konečně vlastním. V balíčku jsem mimo jiné našla dopis, který mě přehnaně potěšil, a trojici fragmentových záložek. Radost neznala mezí, když jsem během tohoto týdne obdržela obálku s identickými reprodrozdy. Toho druhého dám sestře, až uznám za vhodné, což v blízké době jen tak nebude. Je to trochu (dost) nefér, ale utěšuju se tím, že netušíc ho má ve svém pokoji a kdykoliv na něj může narazit. Já jsem přeci taky hledala svým způsobem reprodrozdy. Ona může být ráda, že hledá jen jednoho. V mém blábolení se lehce zorientují ti, kteří se zúčastnili skvělého projektu s HG na Míšiném blogu, kde jsem všechny skvosty na fotkách splněním úkolů vyhrála.


Už bych se svou neschopností vydržet u jedné činnosti min. 2 hodiny v kuse měla něco udělat. Možná si říkáte, co teda dělám, když koukám na nějaký film, jehož délka přesahuje tento limit? Asi při ničem zvláštním byste mě nenachytali, prostě se nudím. A co následuje po tom, když člověka jako já něco nebaví? Hlavou se mu honí milion nepodstatných myšlenek, až se zíváním ukolébá ke spánku. Celkem se to dalo čekat, ale snažím se zdokonalit ve psaní, a to tím, že budu psát o blbostech v naději, že z toho časem vznikne něco přijatelného, i když pointa někam utekla. Navíc třídní (češtinář) vyslovil lákavou nabídku: "Vyhrajte v jedné z literárních soutěží na nástěnce a získáte ve 2. pololetí jedničku bez ohledu na to, jaké známky jste doposud dostaly." Nějak tak to řekl. Uvidíme, jestli se zapojím. Témata totiž ani trochu nezní špatně.

Přes prázdniny se chystám naučit nazpaměť z povinnosti Máj, vypracovat další esej do němčiny a z větší části se učit. Jak se ale znám, poslední neděle to jistí. Co se blogu týče, tak v následujících dnech zveřejním nedopsanou recenzi na Dveře do prázdnoty a názor na rozečtené Svůdné zúčtování, které bledne v porovnání s Cress. Než jsem tě poznala je mou další knihou, do které jsem se pustila, aniž by byla jediná, kterou zrovna projíždím očima. Asi začínám měknout, protože se nenacházím ani ve čtvrtině příběhu Lou a Willa a už se mi chce brečet.

Unboxing #5 | Valentýnské radosti

12. února 2015 v 22:27 | Mary-berry
Cestou z nádraží jsem si vyzvedla sobotní objednávku, což je z fotek nejspíš zřejmé. Jenže já jsem opět v tak mizerné náladě, než aby mi vadilo, že v tuhle chvíli nic zajímavějšího napsat nezvládnu. Odvážit se nechat 6 knih na Zásilkovně a nikdy si pro ně nepřijít bych se neodvážila. Přesto považuju za nezodpovědné již jen to, že jsem nechala své krásky čekat celý jeden den, kdy se mohly dávno válet v novém domově.

Aktuální situace s mou drahou sestřičkou, která je zářným příkladem sourozenecké nevraživosti, mi zvládla zkazit nadšení z nejočekávanějšího knižního přírůstku, jímž je Svůdné zúčtování. Mému citovému rozpoložení či výstižněji řečeno knižnímu rozpolcení ani nepřispívá fakt, že jsem teprve ve 2. části více než šesti set stránkové Cress, u které hodlám zůstat až do konce bez ohledu na to, že vyhlídka závěru Svůdné trilogie je mnohokrát lákavější.
Neodolala jsem také výprodeji knih z nakladateství Baronet. Zlomená srdce jsem však do košíku přihodila spíš na základě recenze jedné blogerky, Monument 14 a Dech zas ze zvědavosti a z potřeby utrácet peníze. V blízké době (možná že nikdy) se do nich rozhodně nepustím.
Během vánočních prázdnin jsem zaúkolovala svého souseda, aby využil 30% slev u Dobrovského a koupil za mě Krásnou katastrofu a Eleanor a Parka. Jak jste si všimli, po dvou měsících knihu konečně vlastním a vůbec ne díky Míši.
Učebnici Zeměpis Česká republika si vyžádala naopak škola a zdá se, že atlas, který k ní patří, si budu muset ještě dodatečně sehnat, což jsem zjistila celkem pozdě a rázně, jelikož starší dcera naší rodiny se rozhodla po dnešní hádce vzít svou nabídku půjčování zpět. Proč ne. Spoléhat se na to, že se do pondělí rozmyslí (jak ji znám), tentokrát vážně nebudu. Je totiž dosti pravděpodobné, že by mi to udělala naschvál znovu. Navíc, mír mezi námi netrvá nikdy déle než 2 dny. Až tak se máme vzájemně rády.


Původně tvořila objednávka 7 knih, ale v poslední chvíli jsem odolala novince Nebe je všude, kterou si časem snad pořídím.

Chtít po vás nějaké názory a doporučení, kterou z knih bych měla číst přednostně, je asi zbytečné.

Unboxing #4 | Moje první kniha od Metafory

31. ledna 2015 v 19:32 | Mary-berry
Zvláštní, nevím co napsat. Nic se mi nechce dělat a věřte, že mě toho čeká ještě spousta. Momentálně myslím jen na to, jak jsem před chvílí otočila poslední stránky knihy nesoucí název Dvěře do prázdnoty. Ono to byly doslova dveře do prázdnoty, jelikož se cítím naprosto vygumovaná, zbavená jakýchkoliv úvah, jako by mi v hlavě už nic nezbylo. Ani nechcu začít číst Stříbrné stíny, i když jsem se na ně tak těšila. No, snad se mi podaří do příštího víkendu sepsat recenzi a v blízké době, dokud nesu živě v paměti příběh Mac, přečíst Leave the window open, což je povídka z Wesova pohledu, kterou můžete najít na stránkách autorky.

Plánovala jsem, že tímto článkem aspoň trochu poděkuju admince blogu Tisíce životů, u níž jsem Evitu vyhrála. Ale jak na začátku již padlo, nejsem schopna skloubit žádná upřimná slova do vět. Největší radost z výhry ze mě dávno odpadla a přehnané rozplývání se nad knihou, které se pokaždé dostaví, (konečně) považuju za bezpředmětné.
Životopis jsem doteď žádný nezkusila, tak jsem hrozně zvědavá, co ukrývá první dáma Argentiny.


Foťák odmítl spolupracovat, nebo to snad bylo naopak? Vsadím se, že neuhádnete, kde jsem fotky pořizovala. Takhle neuctivě zacházím s knihami opravdu zřídkakdy.

Unboxing #3 | Rozbalování na druhou

19. ledna 2015 v 19:17 | Mary-berry
Vím, že jsem tvrdila, že s unboxingy vás v blízké době nebudu obtěžovat. Jenže víc než-li knížky čtu, si je kupuju nebo dostávám, což je vlastně jedno. V obou případech se mi hromadí nepřečtené knihy a naopak zmenšuje volné místo v knihovničce. Většina z vás určitě zná.

V minulém rozbalování jsem naznačila, že se první novoroční balíček ke mně dostal neobyvklým způsobem. Nejenomže jsem zjistila, že mamka ho vytahovala zpod domovní rohožky (lepší než cpát ho do schránky, to zas jo, ideální by však bylo mi ho nechat na poště, když se teda nemůžou dozvonit), musela jsem se taky pousmát nad tím, kdeže to bydlím. Pošta mě tak poprvé překvapila, že i přes špatnou adresu našla správného příjemce.
A o co krásného se mi kubulínká sbírka rozrostla, jste si jako první zajisté všimli. Nevěřím, že si někdo z vás nejdřív přečte text, pokud vůbec, nýbrž si letem světem prohlédne obrázky. Za Dveře do prázdnoty vděčím Albatrosu a redaktorce CooBoo, že mě vybrala jako vítěze VÍKENDOVKY. Tak nějak jsem to nečekala, proto jsem dlouho váhala, jakou knihu si vybrat, abych ji nedopatřením nevlastnila dvakrát. Moje oblíbená otázka na vás: Četli jste? Přišlo vám pokračování zajímavější než Archiv? Žádné spoilery prosím, zatím jsem neměla tu čest se do knihy pustit. Osobně mě příběh Mackenzie okouzlil, i když se spíš setkávám s názory, že tuto sérii blogeři řadí do (nad)průměru.


Minulý týden byl ve znamení rozbalovačky balíčku od Joty, na který jsem se nesmírně těšila. Konečně jsem se dočkala Losing It. Už jsem se začínala bát, že pošta udělá s touto knihou to samé, co s Královnou Tearlingu, a to, že mi ji nikdy nedoručí. Chudák Míša z Yoli se mnou měla dlouhé stání, než jsem jí dala pokoj, respektive nevzklíčily další problémy. Nejde mi poslat mail, poté čekám na něco, co asi nikdy neuvidím, a nakonec naopak Míši se nedaří mi zaslat informační zprávu... Závidím těm, kterým se to neděje, a lituju ty, kteří mají bohaté zkušenosti s tím, kdy všechno pracuje proti nim.
Až někdy zbude čas, chystám si dát re-reading právě s Bliss a Garrickem. Zajímá mě totiž, jestli může být tato kniha ještě lepší, když už mám tu možnost listovat papírovou podobou. Poněvadž si za tím stále stojím, neustále všem opakuju, že se moderní technologie nikdy nevyrovná vůni knihy čerstvě vytáhlé z tiskárny (ne že by všechny zrovna voněly) a dalším přednostem, které mě zrovna nenapadají.
Chci moc poděkovat nakladatelství Jota, snad po těch mých díky už s neotřesitelnou jistotou ví, jaká pocta to pro mě byla s nimi spolupracovat na takové úžasné knížce.


Nádherná i pod přebalem a hlavně uvnitř. Jen odraz mojí postavy to tam kazí, za což se omlouvám. Holt umím jen zmáčknout tlačítko vyfotit, ostatnímu nevěnuju moc pozornosti. Hezká na pohled, nepoškozená!, voňavá - prostě dokonalá, to je Losing It. S tou dokonalostí samozřejmě přeháním, ale opravdu nelžu, když tvrdím, že k tomu má hodně blízko. V srdci mi však zůstává Easy?. Na to, kolikrát už jsem ji četla, bych mohla zkusit napsat recenzi.

Kromě knih se mi taky kupí učení jako většině studentům v období zkouškového nebo pololetek. Na fotce jsem zachytila víkendové šprtání do zeměpisu, konkrétně jsem si rozšiřovala znalosti Ameriky, jak lze poznat z mapy. No, samozřejmě mě rozptylovaly křupky, které jsem po pár hrábnutích zlikvidovala. Jsem si vědoma, že příjem cukru zrovna nepodporuje učení, a proto tak dopadl dnešní test, písemka, říkejte si tomu, jak chcete, ale já to nerozlišuju, i když mi v tom nic nebrání. Na stole mi ani nesmí chybět nějaké přijatelné čtivo. Na recenzi o dívce Beze snů se pilně pracuje, Život jedna báseň čeká stejný osud a LI je tam proto, abyste se měli čím kochat.


Mějte se v rámci možností krásně a snad se příště sejdem už nad tou recenzí.

Unboxing #2 | Nápoj ke knize

10. ledna 2015 v 17:16 | Mary-berry
Ještě z minulého roku... Stále si však pamatuju, jak jsem vykulila oči, když jsem objevila slevovou poukázku, která měla vypršet za pár dní! Upřímně jsem byla šokována. Kdyby si pošta hrála hru na schovávanou s balíčkem o trochu déle, ten kus papíru by mi leda posloužil do krbu, nebo bych si poskládala origami, jak se znám.
Kávu často nepiju, navíc, abych využila kartičku do Costy, bych si musela pořádně zajet. Takže jsem byla ráda, když jsem mohla udělat radost někomu jinému, i když mám pocit, že obdarovaný nechal můj "dárek" propadnout.

Poslední dobou chodím do kina dřív, než se seznámím s knižní předlohou. K Labyrintu jsem se stále nedostala, ale věřím, že to bude kvalitní čtivo. V hlavní roli s mým oblíbeným Dylanem jsem si film maximálně užila. Na rozdíl od filmu Dárce, peněz ani trochu nelituju.


První knižní balíček za letošní rok mi přišel tento týden a nemůžu tvrdit, že jsem nebyla překvapena, kde ho mamka objevila. Pokud si myslíte, že ve schránce, tak posuňte svůj odhad o pár centimetrů dál. Rozuzlení, respektive bližší informace se dozvíte, až se dokopu k tomu, abych shrnula své dojmy v podobě recenze. Teprve pak budu schopna se pohnout kupředu, v opačném případě by blog zůstal závislý čistě na unboxingu.

V posledních týdnech jsem přečetla:
  • Kde končí duha: Ráda bych chtěla vidět, do jaké hloubky se jim podaří zpracovat film (premiéra 15.ledna), který má předlohu v dopisech, mailech, ale v žádném souvislém vypravování. Právě jsem odeslala mail, zdali budou i u nás - myšleno v našem městě - promítat filmovou podobu knihy, kterou jsem si ke konci přeci jenom oblíbila. Snad se dočkám kladné odpovědi...
  • Hledání Aljašky: Dle mého názoru v mnoha směrech lepší než Greenovy pověstné Hvězdy. Recenzi ovšem pravděpodobně nenapíšu, jelikož kniha ve mně nezanechala dlouhotrvající dojmy a po Novém roce toho, o čem bych mohla psát, moc nezůstalo.
  • Život jedna báseň: Tady se zas recenze v blízké době snad dočkáte.
  • Beze snů: Dneska jsem otočila poslední stránky a teda, tu knihu prostě miluju. Pokusím se příště vyjádřit víc, protože Beze snů je hodno pozitivní recenze.
Rozečteno mám:
  • Pravá krev 1 - Mrtví do soumraku: Po pár kapitolách jsem knihu odložila a raději se pustila do Beze snů. Prostě příšerné a já nejspíš nezvládnu další dávku dokonalosti hrdinky Sookie.
Kevin... Toto jméno zaznělo třikrát po sobě ve třech knihách. Naprosto chápu, že se nelze vyhnout opakování se jmen, ale už jsem začínala být alergická. Nějak se mi podařilo vybrat knihy, ve kterých toto jméno někomu patřilo. Lucas je samozřejmě stále nejpopulárnější, i když poslední dobou na něj už nenarážím.

Unboxing #1 | Padající výhra

28. prosince 2014 v 20:59 | Mary-berry
Unboxingy jsem doteď nezačala fotit z prostého důvodu - dlouho nevydržím pohled na nerozbalenou zásilku. Jakmile se mi něco dostane pod prsty, ihned nastává fáze, kdy vezmu do ruky nůžky, je-li to nutné, tak i nůž, a už během pár vteřin se můžu kochat nad obsahem, i když někdy je to pořádná fuška dostat se přes všechny ty lepicí pásky a další ochranné materiály. Dost často to nejsem jen já, kdo nutně potřebuje strhnout obal, aby zjistil, co se skrývá pod ním. Zářným příkladem je týdny očekávaný balíček od Euromedia z minulého týdne, který na první pohled vypadal, jako by se ho někdo pokusil vykuchat. (Kdo to prosím vás děla?!) Můj údiv neznal mezí, když jsem i přes tu obrovskou řeznou ránu spatřila nepoškozenou Královnu Tearlingu. Kdo vlastní tuto knihu, tak ví, jakou pastvu pro oči tento skvost nabízí. Vtipné, takhle mluvím o každé knize, která mi nově přibude v knihovničce.

V koláži níže (žádné samostatné fotky, takhle to budu dělat já) se nejedná o nic, co bych si sama objednávala, což vám je díky té stuze nejspíš jasné, nýbrž jde o výhru zaslanou KejBí. Ač či tak, z knížek mám obrovskou radost. Své reakce jsem už živě popisovala KejBí v mailu, takže se mi zdá naprosto zbytečné otravovat s tím další skupinku lidí. Stejně si myslím, že ona osoba, u které jsem soutěžila se svým padajícím "panďulákem", brzy zveřejní k tématu více článků. Proto taky ten odkaz na její blog. Věřím, že většina všechny tři knížky již zná, a kdo ne, lehce to napraví, když zaměří svůj zrak na největší fotku, netřeba dále komentovat.


Knihovnička mi jinak za poslední dny zbohatla jen o další díly Údolí stínů a dvě Lanczovky. Na pondělí jsem zaúkolovala svého souseda, aby mi konečně pořídil Eleanor a Park, protože vcelku brzo jsem začala litovat, že jsem dala na ségru a raději si koupila Slzu, kterou nakonec po dočtení ohodnotila ne moc vybranými slovy. Tuším od pátku jsem rozečetla Greenovu Aljašku a k jejímu dočtení se moc nemám. Dvojnásob to platí pro Kde končí duha, nějak mi ten styl nesedí, o čemž svědčí fakt, že knihu jsem po pár kapitolách zavřela, a to jsem se do ní pustila už na začátku prázdnin.

Jakým způsobem se o prázdninách zatím flákáte vy?

Možná si vyhradím rubriku na filmové (popř. seriálové) recenze, ačkoliv spíš to vypadá, že zůstanu jen u toho dívání. Za celé prázdniny jsem teprve stihla zhlédnout Mit dir an meiner Seite a Endless Love. Chystám se naopak na Das Leuchten der Stille, no, a možná se znovu pustím do Die Bestimmung a Das Schicksal ist ein mieser Verräter. Překvapila vás ta němčina? Už mi chyběla a takhle si vynahrazuji měsíce bez německých kanálů. Tím "vynahrazováním" mám na mysli, že se na ty filmy budu koukat v mém milovaném jazyce. Když už dabing, tak německý, český bych asi moc mile nepřivítala. Jistě, seriály stále sleduji. Díkybohu u nich existuje něco jako pauza. V opačném případě bych nevěděla, po čem sáhnout dřív. Bohatě mi stačí ty knihy, které na mě čekají a u nichž hrozí, že jejich "čekárna" praskne.
Fuj, nechci vyvolávat myšlenky na školu, ale nutně potřebuji, aby mě někdo přinutil napsat autobiografii do AK. Kdyby se našel někdo, kdo by mi ji přijatelně napsal, bylo by to bezva. Obávám se, že jinak si nechám napálit černý puntík - můj první! :D Vtip, v nejbližší době se samozřejmě nehodlám zatěžovat něčím jako je škola, i když bych pomalu měla. To pololetí a s ním spojené nechutné čtvrtletky nám co nevidět zaklepou na dveře.

Určitě jste si všimli, že zmíněné filmy patří mezi ty starší. Jaké další slavné i neslavné, nové i staré, romantické i akční mi nesmějí ujít? Hodlám dohnat to, co jsem dosud hodně zanedbávala, takže asi tak.

He he, vykecávací články, kde nemusím uvažovat nad ničím, mi jdou překvapivě nejlíp. Škoda, že jsou nejmíň žádané...
 
 

Reklama